výřečný

Czech

Etymology

From vý- +‎ řeč +‎ -ný.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːr̝ɛt͡ʃniː]
• Hyphenation: vý‧řeč‧ný

Adjective

výřečný (comparative výřečnější, superlative nejvýřečnější)

1. eloquent, articulate
2. talkative, loquacious

Declension

Declension of výřečný (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	výřečný		výřečná	výřečné
genitive	výřečného		výřečné	výřečného
dative	výřečnému		výřečné	výřečnému
accusative	výřečného	výřečný	výřečnou	výřečné
locative	výřečném		výřečné	výřečném
instrumental	výřečným		výřečnou	výřečným
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	výřeční	výřečné		výřečná
genitive	výřečných
dative	výřečným
accusative	výřečné			výřečná
locative	výřečných
instrumental	výřečnými

Synonyms

• výmluvný

Derived terms

• výřečnost

 

Further reading

• výřečný in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• výřečný in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989