výmě
Old Czech edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *vymę.
Pronunciation edit
Noun edit
výmě n
Declension edit
Declension of výmě (n-stem irreg-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | výmě | vymeně | vymena |
genitive | vymene | vymenú | vymen |
dative | vymeni | vymenoma | vymenóm |
accusative | výmě | vymeně | vymena |
vocative | výmě | vymeně | vymena |
locative | vymeni | vymenú | vymeniech |
instrumental | vymenem | vymenoma | vymeny |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants edit
- Czech: vemeno
Further reading edit
- Jan Gebauer (1903–1916) “výmě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění