vandrovník
Czech edit
Etymology edit
From vandrovat (“to wander”) + -ník.
Pronunciation edit
Noun edit
vandrovník m anim (feminine vandrovnice, related adjective vandrovnický, diminutive vandrovníček)
Declension edit
Declension of vandrovník (velar masculine animate)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | vandrovník | vandrovníci |
genitive | vandrovníka | vandrovníků |
dative | vandrovníkovi, vandrovníku | vandrovníkům |
accusative | vandrovníka | vandrovníky |
vocative | vandrovníku | vandrovníci |
locative | vandrovníkovi, vandrovníku | vandrovnících |
instrumental | vandrovníkem | vandrovníky |
Related terms edit
Further reading edit
- vandrovník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vandrovník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vandrovník in Internetová jazyková příručka