vavřín

See also: vavrín

Czech

Etymology

Borrowed from Polish wawrzyn.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvavr̝iːn]
• Hyphenation: va‧v‧řín

Noun

vavřín m inan

1. laurel

   usnout na vavřínech ― to rest on one's laurels (idiom)

Declension

Declension of vavřín (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	vavřín	vavříny
genitive	vavřínu	vavřínů
dative	vavřínu	vavřínům
accusative	vavřín	vavříny
vocative	vavříne	vavříny
locative	vavříně, vavřínu	vavřínech
instrumental	vavřínem	vavříny

Derived terms

adjective

• vavřínový

 

Further reading

• “vavřín”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “vavřín”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vavřín”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)