vysvědčení

Czech

Etymology

vysvědčit +‎ -ení

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪsvjɛt͡ʃɛɲiː]
• Hyphenation: vy‧svěd‧če‧ní

Noun

vysvědčení n

1. verbal noun of vysvědčit
2. (education) report card

Declension

Declension

	singular	plural
nominative	vysvědčení	vysvědčení
genitive	vysvědčení	vysvědčení
dative	vysvědčení	vysvědčením
accusative	vysvědčení	vysvědčení
vocative	vysvědčení	vysvědčení
locative	vysvědčení	vysvědčeních
instrumental	vysvědčením	vysvědčeními

Further reading

• vysvědčení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vysvědčení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vysvědčení in Internetová jazyková příručka