zábnout

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *zębnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzaːbnou̯t]

Verb

zábnout impf

1. Alternative form of zábst

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zábnout, zábnouti	Active adjective	zábnoucí
Verbal noun	zábnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zábnu	zábneme	—	zábněme
2nd person	zábneš	zábnete	zábni	zábněte
3rd person	zábne	zábnou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zábnout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zábl, zábnul	zábli, zábnuli	—	—
masculine inanimate		zábly, zábnuly		—
feminine	zábla, zábnula		—
neuter	záblo, zábnulo	zábla, zábnula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	zábna	—
feminine + neuter singular	zábnouc	—
plural	zábnouce	—

Further reading

• zábnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zábnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zábnout in Internetová jazyková příručka