znejasnit

Czech

Etymology

From zne- +‎ jasný +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛjasɲɪt]

Verb

znejasnit pf (imperfective znejasňovat)

1. to obscure, to make sth unclear

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znejasnit, znejasniti	Active adjective	znejasnivší
Verbal noun	znejasnění	Passive adjective	znejasněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znejasním	znejasníme	—	znejasněme
2nd person	znejasníš	znejasníte	znejasni	znejasněte
3rd person	znejasní	znejasní	—	—

The verb znejasnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znejasnil	znejasnili	znejasněn	znejasněni
masculine inanimate		znejasnily		znejasněny
feminine	znejasnila		znejasněna
neuter	znejasnilo	znejasnila	znejasněno	znejasněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	znejasniv
feminine + neuter singular	—	znejasnivši
plural	—	znejasnivše

Derived terms

• znejasnění
• znejasněný
• znejasňovat

 

Further reading

• “znejasniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “znejasniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “znejasnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)