zneuctít

Czech

Etymology

From zne- +‎ uctít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛu̯t͡sciːt]

Verb

zneuctít pf (imperfective zneuctívat)

1. to dishonour, to disgrace, to violate
2. to rape, to violate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zneuctít, zneuctíti	Active adjective	zneuctivší
Verbal noun	zneuctění	Passive adjective	zneuctěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zneuctím	zneuctíme	—	zneuctěme
2nd person	zneuctíš	zneuctíte	zneucti	zneuctěte
3rd person	zneuctí	zneuctí	—	—

The verb zneuctít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zneuctil	zneuctili	zneuctěn	zneuctěni
masculine inanimate		zneuctily		zneuctěny
feminine	zneuctila		zneuctěna
neuter	zneuctilo	zneuctila	zneuctěno	zneuctěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zneuctiv
feminine + neuter singular	—	zneuctivši
plural	—	zneuctivše

Related terms

• uctít
• zneuctění
• zneuctívat
• zneuctívání

 

Further reading

• “zneuctíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zneuctíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zneuctít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)