dráždit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dražiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdraːʒɟɪt]

Verb

dráždit impf (perfective podráždit)

1. to irritate
2. to provoke (to cause to become angry)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dráždit, drážditi	Active adjective	dráždící
Verbal noun	dráždění	Passive adjective	drážděný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dráždím	dráždíme	—	drážděme
2nd person	dráždíš	dráždíte	dráždi	drážděte
3rd person	dráždí	dráždí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dráždit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dráždil	dráždili	drážděn	drážděni
masculine inanimate		dráždily		drážděny
feminine	dráždila		drážděna
neuter	dráždilo	dráždila	drážděno	drážděna

Transgressives	present	past
masculine singular	dráždě	—
feminine + neuter singular	dráždíc	—
plural	dráždíce	—

Related terms

• dráždidlo
• dráždivost
• dráždivý
• podrážděný
• podráždit
• rozdráždit
• vydráždit

 

See also

• iritovat
• provokovat
• srát
• štvát
• vadit

Further reading

• “drážditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “drážditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dráždit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)