konat

See also: Konat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *konati, cognate with Polish konać.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkonat]

Verb

konat impf (perfective dokonat)

1. (transitive) to do

   Anglie očekává, že každý muž bude konat svoji povinnost. ― England expects that every man will do his duty.

2. (reflexive with se) to take place

Conjugation

Conjugation

Infinitive	konat, konati	Active adjective	konající
Verbal noun	konání	Passive adjective	konaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	konám	konáme	—	konejme
2nd person	konáš	konáte	konej	konejte
3rd person	koná	konají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive konat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	konal	konali	konán	konáni
masculine inanimate		konaly		konány
feminine	konala		konána
neuter	konalo	konala	konáno	konána

Transgressives	present	past
masculine singular	konaje	—
feminine + neuter singular	konajíc	—
plural	konajíce	—

Related terms

• dokonat
• konání n
• překonat
• příkon m
• skon m
• skonat
• úkon m
• vykonat
• výkon m
• výkonný m

 

See also

• činit
• dělat
• jednat

Further reading

• konati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• konati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• konat in Internetová jazyková příručka