rozptyl

Czech

Etymology

Deverbal from rozptýlit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrosptɪl]

Noun

rozptyl m inan

1. (statistics) variance
2. (physics) scattering

Declension

Declension of rozptyl (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	rozptyl	rozptyly
genitive	rozptylu	rozptylů
dative	rozptylu	rozptylům
accusative	rozptyl	rozptyly
vocative	rozptyle	rozptyly
locative	rozptylu	rozptylech
instrumental	rozptylem	rozptyly

Related terms

• rozptýlení n

 

Further reading

• “rozptyl”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozptyl”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozptyl”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)