údiv

Czech

Etymology

Deverbal from udivit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːɟɪf]

Noun

údiv m inan

1. amazement, astonishment
2. wonder

   vyvolat údiv ― to provoke amazement

   S údivem si prohlížela snímek. ― She looked at the picture in astonishment.

Declension

Declension of údiv (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	údiv	údivy
genitive	údivu	údivů
dative	údivu	údivům
accusative	údiv	údivy
vocative	údive	údivy
locative	údivu	údivech
instrumental	údivem	údivy

Related terms

• div
• udivit
• udivovat

 

Further reading

• údiv in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• údiv in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• údiv in Internetová jazyková příručka