udivit

Czech

Etymology

From u- +‎ divit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuɟɪvɪt]

Verb

udivit pf (imperfective udivovat)

1. (transitive) to surprise, to astonish

Conjugation

Conjugation

Infinitive	udivit, udiviti	Active adjective	udivivší
Verbal noun	udivení	Passive adjective	udivený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	udivím	udivíme	—	udivme
2nd person	udivíš	udivíte	udiv	udivte
3rd person	udiví	udiví	—	—

The verb udivit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	udivil	udivili	udiven	udiveni
masculine inanimate		udivily		udiveny
feminine	udivila		udivena
neuter	udivilo	udivila	udiveno	udivena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	udiviv
feminine + neuter singular	—	udivivši
plural	—	udivivše

Related terms

• udivovat
• údiv

 

Further reading

• udiviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• udiviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• udivit in Internetová jazyková příručka