úsměv

Czech

Etymology

Deverbal from usmívat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːsm̩ɲɛf]

• Audio

  (file)

Noun

úsměv m inan

1. smile

   věnovat úsměv ― to give a smile

   vyvolat úsměv na tváři ― to put a smile on someone's face

   s milým úsměvem pozvala děti dovnitř. ― She invited the children inside with a nice smile.

Declension

Declension of úsměv (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	úsměv	úsměvy
genitive	úsměvu	úsměvů
dative	úsměvu	úsměvům
accusative	úsměv	úsměvy
vocative	úsměve	úsměvy
locative	úsměvu	úsměvech
instrumental	úsměvem	úsměvy

Related terms

• usmát
• úsměvný

 

Further reading

• úsměv in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• úsměv in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• úsměv in Internetová jazyková příručka