čenichat

Czech

Etymology

From čenich +‎ -at.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛɲɪxat]
• Hyphenation: če‧ni‧chat

Verb

čenichat impf

1. to sniff (usually about animals)
2. (colloquial, derogatory) to sniff around

   Synonym: čmuchat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	čenichat, čenichati	Active adjective	čenichající, čenichavší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	čenichám	čenicháme	—	čenichejme
2nd person	čenicháš	čenicháte	čenichej	čenichejte
3rd person	čenichá	čenichají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čenichat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	čenichal	čenichali	—	—
masculine inanimate		čenichaly		—
feminine	čenichala		—
neuter	čenichalo	čenichala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	čenichaje	čenichav
feminine + neuter singular	čenichajíc	čenichavši
plural	čenichajíce	čenichavše

Further reading

• “čenichati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čenichati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čenichat” in Akademický slovník současné češtiny, 2012-, slovnikcestiny.cz
• “čenichat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)