čistit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech čistiti, from Proto-Slavic *čistiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɪscɪt]

Verb

čistit impf (perfective vyčistit)

1. to clean (remove dirt)

   Synonym: pucovat

   Antonym: špinit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	čistit, čistiti	Active adjective	čistící
Verbal noun	čištění	Passive adjective	čištěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	čistím	čistíme	—	čisťme, čistěme
2nd person	čistíš	čistíte	čisť, čisti	čisťte, čistěte
3rd person	čistí	čistí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čistit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	čistil	čistili	čištěn, čistěn	čištěni, čistěni
masculine inanimate		čistily		čištěny, čistěny
feminine	čistila		čištěna, čistěna
neuter	čistilo	čistila	čištěno, čistěno	čištěna, čistěna

Transgressives	present	past
masculine singular	čistě	—
feminine + neuter singular	čistíc	—
plural	čistíce	—

Derived terms

verbs

• dočistit
• očistit
• pročistit
• přečistit
• vyčistit
• začistit
• zčistit
• znečistit

 

Related terms

adjectives

• čisticí
• čistitelný
• čistokrevný
• čistotný
• čistý

 

nouns

• čistič
• čistička
• čistidlo
• čistitelnost
• čistota

 

Further reading

• “čistiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “čistiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čistit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)