řučěj
Old Czech
editEtymology
editInherited from Proto-Slavic *ručajь. Anlaut ř- is probably an anlogical change as in verb řútiti sě, řúcěti sě.
Pronunciation
editNoun
editřučěj m inan
Declension
editDeclension of řučěj (soft o-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | řučěj | řučějě | řučěji, řučějové |
genitive | řučějě | řučějú | řučějóv |
dative | řučěju | řučějoma | řučějóm |
accusative | řučěj | řučějě | řučějě |
vocative | řučěju | řučějě | řučěji, řučějové |
locative | řučěji, řučěju | řučějú | řučějích |
instrumental | řučějem | řučějoma | řučěji |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
edit- Czech: ručej
Further reading
edit- Jan Gebauer (1903–1916) “řučěj”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění