ševelit

See also: šеvеlit'

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *ševeliti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃɛvɛlɪt]

Verb

ševelit impf

1. to sough, to make a faint rustling sound

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ševelit, ševeliti	Active adjective	ševelící
Verbal noun	ševelení	Passive adjective	ševelený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ševelím	ševelíme	—	ševelme
2nd person	ševelíš	ševelíte	ševel	ševelte
3rd person	ševelí	ševelí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ševelit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ševelil	ševelili	ševelen	ševeleni
masculine inanimate		ševelily		ševeleny
feminine	ševelila		ševelena
neuter	ševelilo	ševelila	ševeleno	ševelena

Transgressives	present	past
masculine singular	ševele	—
feminine + neuter singular	ševelíc	—
plural	ševelíce	—

Further reading

• ševeliti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ševeliti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ševelit in Internetová jazyková příručka