škubat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *skuti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃkubat]

Verb

škubat impf (perfective škubnout)

1. to pluck (to remove feathers from a bird)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	škubat, škubati	Active adjective	škubající
Verbal noun	škubání	Passive adjective	škubaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	škubám	škubáme	—	škubejme
2nd person	škubáš	škubáte	škubej	škubejte
3rd person	škubá	škubají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive škubat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	škubal	škubali	škubán	škubáni
masculine inanimate		škubaly		škubány
feminine	škubala		škubána
neuter	škubalo	škubala	škubáno	škubána

Transgressives	present	past
masculine singular	škubaje	—
feminine + neuter singular	škubajíc	—
plural	škubajíce	—

Derived terms

• oškubat
• rozškubat
• škubání
• škubánky
• uškubnout
• vyškubat
• vyškubnout
• zaškubat

 

Further reading

• škubati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• škubati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• škubat in Internetová jazyková příručka