abdikace

Czech

Etymology

Borrowed from Latin abdicātiō (“renunciation”), from abdicō.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈabdɪkat͡sɛ]

Noun

abdikace f

1. abdication (the act of abdicating; the renunciation of a high office, dignity, or trust, by its holder)

   Synonyms: demise, rezignace

Declension

Declension of abdikace (soft feminine)

	singular	plural
nominative	abdikace	abdikace
genitive	abdikace	abdikací
dative	abdikaci	abdikacím
accusative	abdikaci	abdikace
vocative	abdikace	abdikace
locative	abdikaci	abdikacích
instrumental	abdikací	abdikacemi

Related terms

• See dikce

Further reading

• abdikace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• abdikace in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• abdikace in Internetová jazyková příručka