blúditi

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *blǫditi.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈbɫuːɟici/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈblau̯ɟici/

Verb

blúditi impf

1. to stray, to err
2. to wander

Conjugation

Conjugation of blúditi (class IV)

infinitive	supine	verbal noun
blúditi	blúdit	blúzenie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	blúzu	blúdívě (-va)	blúdím (-me/-my)	–	bluďvě, blúdivě (-va)	bluďme, blúdim (-me/-my)
2nd person	blúdíš	blúdíta	blúdíte	bluď, blúdi	bluďta, blúdita	bluďte, blúdite
3rd person	blúdí	blúdíta	blúdie	bluď, blúdi	bluďta, blúdita	bluďte, blúdite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	blúdich	blúdichově (-va)	blúdichom (-me/-my)	blúdiech	blúdiechově (-va)	blúdiechom (-me/-my)
2nd person	blúdi	blúdista (-šta)	blúdiste (-šte)	blúdieše	blúdiešta (-sta)	blúdiešte (-ste)
3rd person	blúdi	blúdista (-šta)	blúdichu	blúdieše	blúdiešta (-sta)	blúdiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	blúdil	blúdila	blúdili	—	—	—
Feminine	blúdila	blúdile	blúdily	—	—	—
Neuter	blúdilo	blúdile	blúdila	—	—	—

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	blúdě	blúdiece		blúdiv	blúdivše
Feminine	blúdieci			blúdivši
Neuter	blúdě, blúdieci			blúdiv, blúdivši

Note: This table shows the most common forms of blúditi around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• blud
• Blúd

 

Descendants

• Czech: bloudit

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “blúditi”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění