bořit

See also: borit, borít, and Borit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *boriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbor̝ɪt]

Verb

bořit impf (perfective zbořit)

1. to demolish

Conjugation

Conjugation

Infinitive	bořit, bořiti	Active adjective	bořící
Verbal noun	boření	Passive adjective	bořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	bořím	boříme	—	bořme
2nd person	boříš	boříte	boř	bořte
3rd person	boří	boří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive bořit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	bořil	bořili	bořen	bořeni
masculine inanimate		bořily		bořeny
feminine	bořila		bořena
neuter	bořilo	bořila	bořeno	bořena

Transgressives	present	past
masculine singular	boře	—
feminine + neuter singular	boříc	—
plural	boříce	—

Derived terms

• dobořit
• nabořit
• obořit
• pobořit
• probořit
• rozbořit
• vybořit
• zabořit
• zbořit

 

Related terms

• bořitel

 

Further reading

• bořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• bořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• bořit in Internetová jazyková příručka