branec

Czech

Etymology

From bránit (“to defend”) +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbranɛt͡s]
• Rhymes: -anɛts
• Hyphenation: bra‧nec

Noun

branec m anim (related adjective branecký)

1. conscript, draftee

   Synonyms: povolanec, odvedenec, rekrut

Declension

Declension of branec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	branec	branci
genitive	brance	branců
dative	brancovi, branci	brancům
accusative	brance	brance
vocative	branče	branci
locative	brancovi, branci	brancích
instrumental	brancem	branci

Related terms

• branný
• bránění
• bránit

 

Further reading

• branec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• branec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• branec in Akademický slovník současné češtiny, 2012-, slovnikcestiny.cz
• branec in Internetová jazyková příručka