chvátat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech chvátati, from Proto-Slavic *xvatati. Related to chvátit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈxvaːtat]
• Hyphenation: chvá‧tat
• Rhymes: -aːtat

Verb

chvátat impf

1. to hurry

   Synonyms: spěchat, kvapit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	chvátat, chvátati	Active adjective	chvátající
Verbal noun	chvátání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	chvátám	chvátáme	—	chvátejme
2nd person	chvátáš	chvátáte	chvátej	chvátejte
3rd person	chvátá	chvátají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive chvátat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	chvátal	chvátali	—	—
masculine inanimate		chvátaly		—
feminine	chvátala		—
neuter	chvátalo	chvátala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	chvátaje	—
feminine + neuter singular	chvátajíc	—
plural	chvátajíce	—

Related terms

• chvat
• obchvat
• přichvátnout

 

Further reading

• chvátati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• chvátati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• chvátat in Internetová jazyková příručka