cvrnknout

Czech

Etymology

Of onomatopoeic origin.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡svrn̩knou̯t]

Verb

cvrnknout pf (imperfective cvrnkat)

1. to ping, to flick, to flip (+ do)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	cvrnknout, cvrnknouti	Active adjective	cvrnknuvší
Verbal noun	cvrnknutí	Passive adjective	cvrnknutý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	cvrnknu	cvrnkneme	—	cvrnkněme
2nd person	cvrnkneš	cvrnknete	cvrnkni	cvrnkněte
3rd person	cvrnkne	cvrnknou	—	—

The verb cvrnknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	cvrnkl, cvrnknul	cvrnkli, cvrnknuli	cvrnknut	cvrnknuti
masculine inanimate		cvrnkly, cvrnknuly		cvrnknuty
feminine	cvrnkla, cvrnknula		cvrnknuta
neuter	cvrnklo, cvrnknulo	cvrnkla, cvrnknula	cvrnknuto	cvrnknuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	cvrnknuv
feminine + neuter singular	—	cvrnknuvši
plural	—	cvrnknuvše

Related terms

• cvrnk

 

Further reading

• cvrnknouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• cvrnknouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• cvrnknout in Internetová jazyková příručka