dávit

See also: davit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dāvìti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdaːvɪt]

Verb

dávit impf

1. (intransitive) to vomit, to throw up
2. (transitive) to strangle, to throttle

   Muž ji dávil, až zčernala. ― The man choked her till she turned black.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dávit, dáviti	Active adjective	dávící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dávím	dávíme	—	davme
2nd person	dávíš	dávíte	dav	davte
3rd person	dáví	dáví	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dávit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dávil	dávili	dáven	dáveni
masculine inanimate		dávily		dáveny
feminine	dávila		dávena
neuter	dávilo	dávila	dáveno	dávena

Transgressives	present	past
masculine singular	dávě	—
feminine + neuter singular	dávíc	—
plural	dávíce	—

Related terms

• dav m
• udávit
• zadávit

 

Further reading

• dáviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dáviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dávit in Internetová jazyková příručka