dislokace

Czech

Etymology

From Latin dislocātiō +‎ -ace.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪslokat͡sɛ]

Noun

dislokace f

1. placing, deployment
2. dislocation

Declension

Declension of dislokace (soft feminine)

	singular	plural
nominative	dislokace	dislokace
genitive	dislokace	dislokací
dative	dislokaci	dislokacím
accusative	dislokaci	dislokace
vocative	dislokace	dislokace
locative	dislokaci	dislokacích
instrumental	dislokací	dislokacemi

Related terms

• dislokovat

 

Further reading

• dislokace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dislokace in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989