dislokovat

Czech

Etymology

From Latin dislocātiō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɪslokovat]

Verb

dislokovat impf or pf

1. to place, to deploy
2. to redeploy, to relocate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dislokovat, dislokovati	Active adjective	dislokující, dislokovavší
Verbal noun	dislokování	Passive adjective	dislokovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dislokuji, dislokuju (coll.)	dislokujeme	—	dislokujme
2nd person	dislokuješ	dislokujete	dislokuj	dislokujte
3rd person	dislokuje	dislokují, dislokujou (coll.)	—	—

When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive dislokovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dislokoval	dislokovali	dislokován	dislokováni
masculine inanimate		dislokovaly		dislokovány
feminine	dislokovala		dislokována
neuter	dislokovalo	dislokovala	dislokováno	dislokována

Transgressives	present	past
masculine singular	dislokuje	dislokovav
feminine + neuter singular	dislokujíc	dislokovavši
plural	dislokujíce	dislokovavše

Related terms

• dislokace

 

Further reading

• “dislokovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “dislokovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989