doutník

Czech

Etymology

From doutnat +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdou̯tɲiːk]

Noun

doutník m inan

1. cigar

Declension

Declension of doutník (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	doutník	doutníky
genitive	doutníku	doutníků
dative	doutníku	doutníkům
accusative	doutník	doutníky
vocative	doutníku	doutníky
locative	doutníku	doutnících
instrumental	doutníkem	doutníky

Further reading

• “doutník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “doutník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “doutník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)