hláskovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
hláskovat impf
- to spell
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | hláskovat, hláskovati | Active adjective | hláskující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | hláskování | Passive adjective | hláskovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | hláskuji, hláskuju (coll.) |
hláskujeme | — | hláskujme |
| 2nd person | hláskuješ | hláskujete | hláskuj | hláskujte |
| 3rd person | hláskuje | hláskují, hláskujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hláskovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | hláskoval | hláskovali | hláskován | hláskováni |
| masculine inanimate | hláskovaly | hláskovány | ||
| feminine | hláskovala | hláskována | ||
| neuter | hláskovalo | hláskovala | hláskováno | hláskována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | hláskuje | — |
| feminine + neuter singular | hláskujíc | — |
| plural | hláskujíce | — |
Derived terms edit
Further reading edit
- hláskovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- hláskovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- hláskovat in Internetová jazyková příručka