hranice

See also: hranicě

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech hranicě, from Proto-Slavic *granica. By surface analysis, hrana +‎ -ice.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦraɲɪt͡sɛ]

• Audio:

  (file)

Noun

hranice f

1. border, boundary, borderline

Declension

Declension of hranice (soft feminine)

	singular	plural
nominative	hranice	hranice
genitive	hranice	hranic
dative	hranici	hranicím
accusative	hranici	hranice
vocative	hranice	hranice
locative	hranici	hranicích
instrumental	hranicí	hranicemi

Derived terms

• hraničář m
• hraničit
• hraniční
• ohraničit
• pohraničí n
• zahraničí n

 

Related terms

• hrana f

 

See also

• okraj m
• pomezí n

Further reading

• “hranice”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “hranice”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hranice”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Slovak

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈɦraɲit͡sɛ/

Noun

hranice

1. inflection of hranica:
   1. genitive singular
   2. nominative/accusative plural