invokovat

Czech

Etymology

From Latin invocō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɪnvokovat]

Verb

invokovat impf or pf

1. to invoke

Conjugation

Conjugation

Infinitive	invokovat, invokovati	Active adjective	invokující, invokovavší
Verbal noun	invokování	Passive adjective	invokovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	invokuji, invokuju (coll.)	invokujeme	—	invokujme
2nd person	invokuješ	invokujete	invokuj	invokujte
3rd person	invokuje	invokují, invokujou (coll.)	—	—

When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive invokovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	invokoval	invokovali	invokován	invokováni
masculine inanimate		invokovaly		invokovány
feminine	invokovala		invokována
neuter	invokovalo	invokovala	invokováno	invokována

Transgressives	present	past
masculine singular	invokuje	invokovav
feminine + neuter singular	invokujíc	invokovavši
plural	invokujíce	invokovavše

Related terms

• invokace
• invokační
• vokál

 

Further reading

• “invokovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “invokovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “invokovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)