jednotit

Czech

Etymology

From jednota +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjɛdnocɪt]

Verb

jednotit impf

1. to unify
2. to thin (plants)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	jednotit, jednotiti	Active adjective	jednotící
Verbal noun	jednocení	Passive adjective	jednocený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	jednotím	jednotíme	—	jednoťme
2nd person	jednotíš	jednotíte	jednoť	jednoťte
3rd person	jednotí	jednotí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jednotit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	jednotil	jednotili	jednocen	jednoceni
masculine inanimate		jednotily		jednoceny
feminine	jednotila		jednocena
neuter	jednotilo	jednotila	jednoceno	jednocena

Transgressives	present	past
masculine singular	jednotě	—
feminine + neuter singular	jednotíc	—
plural	jednotíce	—

Further reading

• jednotiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• jednotiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• jednotit in Internetová jazyková příručka