klenotník

Czech

Etymology

From klenot +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklɛnotɲiːk]

Noun

klenotník m anim

1. jeweler (a person whose job is making, repairing or selling jewelry)

Declension

Declension of klenotník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	klenotník	klenotníci
genitive	klenotníka	klenotníků
dative	klenotníkovi, klenotníku	klenotníkům
accusative	klenotníka	klenotníky
vocative	klenotníku	klenotníci
locative	klenotníkovi, klenotníku	klenotnících
instrumental	klenotníkem	klenotníky

Related terms

• klenot
• klenotnice
• klenotnictví

 

Further reading

• klenotník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• klenotník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• klenotník in Internetová jazyková příručka