kloktat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klokotati, from Proto-Slavic *klokotati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkloktat]

Verb

kloktat impf

1. to gargle

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kloktat, kloktati	Active adjective	kloktající
Verbal noun	kloktání	Passive adjective	kloktaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kloktám	kloktáme	—	kloktejme
2nd person	kloktáš	kloktáte	kloktej	kloktejte
3rd person	kloktá	kloktají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kloktat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kloktal	kloktali	kloktán	kloktáni
masculine inanimate		kloktaly		kloktány
feminine	kloktala		kloktána
neuter	kloktalo	kloktala	kloktáno	kloktána

Transgressives	present	past
masculine singular	kloktaje	—
feminine + neuter singular	kloktajíc	—
plural	kloktajíce	—

Derived terms

• kloktadlo
• kloktavý
• kloktání

 

Further reading

• “kloktati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kloktati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kloktat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)