kočovat

Czech

Etymology

Borrowed from Polish koczować, from Russian кочева́ть (kočevátʹ), from Turkic.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkot͡ʃovat]
• Hyphenation: ko‧čo‧vat

Verb

kočovat impf

1. (intransitive) to nomadize

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kočovat, kočovati	Active adjective	kočující
Verbal noun	kočování	Passive adjective	kočovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kočuji, kočuju (coll.)	kočujeme	—	kočujme
2nd person	kočuješ	kočujete	kočuj	kočujte
3rd person	kočuje	kočují, kočujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kočovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kočoval	kočovali	kočován	kočováni
masculine inanimate		kočovaly		kočovány
feminine	kočovala		kočována
neuter	kočovalo	kočovala	kočováno	kočována

Transgressives	present	past
masculine singular	kočuje	—
feminine + neuter singular	kočujíc	—
plural	kočujíce	—

Derived terms

• kočovník
• kočovný

 

Further reading

• kočovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kočovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kočovat in Internetová jazyková příručka