koncový

Czech

Etymology

From konec +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkont͡soviː]

Adjective

koncový

1. (relational) end

   koncový bod ― end point

Declension

Declension of koncový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	koncový		koncová	koncové
genitive	koncového		koncové	koncového
dative	koncovému		koncové	koncovému
accusative	koncového	koncový	koncovou	koncové
locative	koncovém		koncové	koncovém
instrumental	koncovým		koncovou	koncovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	koncoví	koncové		koncová
genitive	koncových
dative	koncovým
accusative	koncové			koncová
locative	koncových
instrumental	koncovými

Derived terms

• koncové světlo
• koncový stav
• koncový uživatel

 

Related terms

• konečný

 

See also

• terminální

Further reading

• koncový in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• koncový in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989