kostřec

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kostrьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkostr̝̊ɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkostr̝̊ɛt͡s/

Noun

kostřec m inan

1. tailbone, coccyx

Declension

Declension of kostřec (soft o-stem irreg-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kostřec	kostrcě	kostrci, kostrcové
genitive	kostrcě	kostrcú	kostrcóv
dative	kostrcu	kostrcoma	kostrcóm
accusative	kostřec	kostrcě	kostrcě
vocative	kostrcu	kostrcě	kostrci, kostrcové
locative	kostrci, kostrcu	kostrcú	kostrcích
instrumental	kostrcem	kostrcoma	kostrci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• kost

 

Descendants

• Czech: kostrč

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kostřec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění