kouzelník

Czech

Etymology

From kouzlo +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯zɛlɲiːk]

Noun

kouzelník m anim (feminine kouzelnice)

1. magician

Declension

Declension of kouzelník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	kouzelník	kouzelníci
genitive	kouzelníka	kouzelníků
dative	kouzelníkovi, kouzelníku	kouzelníkům
accusative	kouzelníka	kouzelníky
vocative	kouzelníku	kouzelníci
locative	kouzelníkovi, kouzelníku	kouzelnících
instrumental	kouzelníkem	kouzelníky

See also

• čaroděj m

Further reading

• kouzelník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kouzelník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kouzelník in Internetová jazyková příručka