kouzelník

Czech

Etymology

From kouzlo +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkou̯zɛlɲiːk]

Noun

kouzelník m anim (female equivalent kouzelnice)

1. magician

Declension

Declension of kouzelník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	kouzelník	kouzelníci
genitive	kouzelníka	kouzelníků
dative	kouzelníkovi, kouzelníku	kouzelníkům
accusative	kouzelníka	kouzelníky
vocative	kouzelníku	kouzelníci
locative	kouzelníkovi, kouzelníku	kouzelnících
instrumental	kouzelníkem	kouzelníky

See also

• čaroděj m

Further reading

• “kouzelník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kouzelník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kouzelník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)