měščěnín

Old Czech

Etymology

From město +‎ -ěnín.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmi̯ɛʃt͡ʃi̯ɛɲiːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmjɛʃt͡ʃɛɲiːn/

Noun

měščěnín m pers (feminine měščěnínka)

1. townsman
2. inhabitant

Declension

Declension of měščěnín (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	měščěnín	měščěníny	měščěné, měščanové
genitive	měščěnína	měščěnínú	měščan, měščanóv
dative	měščěnínu, měščěnínovi	měščěnínoma	měščanóm
accusative	měščěnína	měščěníny	měščany
vocative	měščěníne	měščěníny	měščěné, měščanové
locative	měščěnínu, měščěnínovi	měščěnínú	měščěniech
instrumental	měščěnínem	měščěnínoma	měščany

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: měšťan

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “měščěnín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění