náhoda

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech náhoda, from nahodit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaːɦoda]
• Hyphenation: ná‧ho‧da

Noun

náhoda f (related adjective náhodný)

1. chance (random occurrence)

Declension

Declension of náhoda (hard feminine)

	singular	plural
nominative	náhoda	náhody
genitive	náhody	náhod
dative	náhodě	náhodám
accusative	náhodu	náhody
vocative	náhodo	náhody
locative	náhodě	náhodách
instrumental	náhodou	náhodami

Related terms

• nahodilý
• náhodnostní

 

Further reading

• “náhoda”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “náhoda”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “náhoda”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

From nahoditi.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈnaːɣoda/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈnaːɦoda/

Noun

náhoda f

1. chance (random occurrence)

Declension

Declension of náhoda (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	náhoda	náhodě	náhody
genitive	náhody	náhodú	náhod
dative	náhodě	náhodama	náhodám
accusative	náhodu	náhodě	náhody
vocative	náhodo	náhodě	náhody
locative	náhodě	náhodú	náhodách
instrumental	náhodú	náhodama	náhodami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: náhoda

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “náhoda”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění