namítnout

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnamiːtnou̯t]
• Hyphenation: na‧mít‧nout

Verb

namítnout pf (imperfective namítat)

1. to object

Conjugation

Conjugation

Infinitive	namítnout, namítnouti	Active adjective	namítnuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	namítnu	namítneme	—	namítněme
2nd person	namítneš	namítnete	namítni	namítněte
3rd person	namítne	namítnou	—	—

The verb namítnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	namítl	namítli	namítnut	namítnuti
masculine inanimate		namítly		namítnuty
feminine	namítla		namítnuta
neuter	namítlo	namítla	namítnuto	namítnuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	namítnuv
feminine + neuter singular	—	namítnuvši
plural	—	namítnuvše

Derived terms

• námitka f

 

Further reading

• namítnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• namítnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• namítnout in Internetová jazyková příručka