namítnout
Czech edit
Pronunciation edit
Verb edit
namítnout pf (imperfective namítat)
- to object
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | namítnout, namítnouti | Active adjective | namítnuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | namítnu | namítneme | — | namítněme |
| 2nd person | namítneš | namítnete | namítni | namítněte |
| 3rd person | namítne | namítnou | — | — |
| The verb namítnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | namítl | namítli | namítnut | namítnuti |
| masculine inanimate | namítly | namítnuty | ||
| feminine | namítla | namítnuta | ||
| neuter | namítlo | namítla | namítnuto | namítnuta |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | namítnuv |
| feminine + neuter singular | — | namítnuvši |
| plural | — | namítnuvše |
Derived terms edit
- námitka f
Further reading edit
- namítnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- namítnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- namítnout in Internetová jazyková příručka