napovědět

Czech

Etymology

From na- +‎ povědět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnapovjɛɟɛt]

Verb

napovědět pf (imperfective napovídat)

1. (theater) to prompt

Conjugation

Conjugation

Infinitive	napovědět, napověděti	Active adjective	napověděvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	napovím	napovíme	—	napovězme
2nd person	napovíš	napovíte	napověz	napovězte
3rd person	napoví	napovědí	—	—

The verb napovědět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	napověděl	napověděli	napověděn	napověděni
masculine inanimate		napověděly		napověděny
feminine	napověděla		napověděna
neuter	napovědělo	napověděla	napověděno	napověděna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	napověděv
feminine + neuter singular	—	napověděvši
plural	—	napověděvše

Derived terms

• chytrému napověz, hloupého trkni
• nápověda f

 

Further reading

• “napověděti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “napověděti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “napovědět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)