nasvědčovat
Czech
editPronunciation
editVerb
editnasvědčovat impf
Conjugation
editConjugation
| Infinitive | nasvědčovat, nasvědčovati | Active adjective | nasvědčující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | nasvědčování | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | nasvědčuji, nasvědčuju (coll.) |
nasvědčujeme | — | nasvědčujme |
| 2nd person | nasvědčuješ | nasvědčujete | nasvědčuj | nasvědčujte |
| 3rd person | nasvědčuje | nasvědčují, nasvědčujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive nasvědčovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | nasvědčoval | nasvědčovali | — | — |
| masculine inanimate | nasvědčovaly | — | ||
| feminine | nasvědčovala | — | ||
| neuter | nasvědčovalo | nasvědčovala | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | nasvědčuje | — |
| feminine + neuter singular | nasvědčujíc | — |
| plural | nasvědčujíce | — |