obrův

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobruːf]
• Hyphenation: ob‧rův

Etymology 1

From obr +‎ -ův.

Adjective

obrův

1. giant's

Declension

Declension of obrův (possessive)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	obrův		obrova	obrovo
genitive	obrova		obrovy	obrova
dative	obrovu		obrově	obrovu
accusative	obrova	obrův	obrovu	obrovo
locative	obrově, obrovu		obrově	obrově, obrovu
instrumental	obrovým		obrovou	obrovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	obrovi	obrovy		obrova
genitive	obrových
dative	obrovým
accusative	obrovy			obrova
locative	obrových
instrumental	obrovými

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Noun

obrův

1. (archaic) genitive plural of obr

   Synonym: obrů

   • 1854, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, chapter 35, in Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii‎^[1], volume I, Praha: Řivnáč:

     Hebron […] vykládá se „město obrův“, proto že v něm obrové velicí bydleli, kteréž synové Israelští pobili.

     Hebron […] is interpreted as a "city of giants", because big giants, who were killed by the sons of Israel, had lived in it.

Further reading

• obrův in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu

Anagrams

• robův