ocelář

Czech

Etymology

From ocel (“steel”) +‎ -ář.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈot͡sɛlaːr̝̊]
• Rhymes: -ɛlaːr̝̊
• Hyphenation: oce‧lař

Noun

ocelář m anim (feminine ocelářka, related adjective ocelářský)

1. steelworker (a person employed to manufacture or shape steel)

Declension

Declension of ocelář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	ocelář	oceláři
genitive	oceláře	ocelářů
dative	ocelářovi, oceláři	ocelářům
accusative	oceláře	oceláře
vocative	oceláři	oceláři
locative	ocelářovi, oceláři	ocelářích
instrumental	ocelářem	oceláři

Derived terms

• ocelářství

 

Related terms

• ocel f
• ocelárna
• ocelek
• ocelový

 

Further reading

• ocelář in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ocelář in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ocelář in Internetová jazyková příručka