ohřeb
Old Czech
editEtymology
editFrom hřebati. Compare Old Church Slavonic грабити (grabiti, “to seize”).[1]
Pronunciation
editNoun
editohřeb m inan
- (law) confiscation, seizure
- vdáti v ohřeb ― to seize
Declension
editDeclension of ohřeb (hard o-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | ohřeb | ohřeby | ohřebi, ohřebové |
genitive | ohřeba, ohřebu | ohřebú | ohřebóv |
dative | ohřebu | ohřeboma | ohřebóm |
accusative | ohřeb | ohřeby | ohřeby |
vocative | ohřebe | ohřeby | ohřebi, ohřebové |
locative | ohřebě, ohřebu | ohřebú | ohřebiech |
instrumental | ohřebem | ohřeboma | ohřeby |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
edit- ^ Machek, Václav (1968) “ohřeb”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 410
Further reading
edit- Jan Gebauer (1903–1916) “ohřeb”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění