ohromit

Czech

Etymology

From o- +‎ hrom +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈoɦromɪt]

Verb

ohromit pf (imperfective ohromovat)

1. to astonish, to flabbergast, to astound

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ohromit, ohromiti	Active adjective	ohromivší
Verbal noun	ohromení	Passive adjective	ohromený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ohromím	ohromíme	—	ohromme
2nd person	ohromíš	ohromíte	ohrom	ohromte
3rd person	ohromí	ohromí	—	—

The verb ohromit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ohromil	ohromili	ohromen	ohromeni
masculine inanimate		ohromily		ohromeny
feminine	ohromila		ohromena
neuter	ohromilo	ohromila	ohromeno	ohromena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ohromiv
feminine + neuter singular	—	ohromivši
plural	—	ohromivše

Related terms

• hrom m
• ohromený
• ohromující

 

Further reading

• ohromiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ohromiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ohromit in Internetová jazyková příručka