onemocnět

Czech

Etymology

From o- +‎ nemocný +‎ -ět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈonɛmot͡sɲɛt]

Verb

onemocnět pf

1. to get ill, to fall ill

   Antonym: uzdravit se

Conjugation

Conjugation

Infinitive	onemocnět, onemocněti	Active adjective	onemocnící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	onemocním	onemocníme	—	onemocnime
2nd person	onemocníš	onemocníte	onemocni	onemocnite
3rd person	onemocní	onemocní, onemocnějí	—	—

The verb onemocnět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	onemocněl	onemocněli	—	—
masculine inanimate		onemocněly		—
feminine	onemocněla		—
neuter	onemocnělo	onemocněla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	onemocně	—
feminine + neuter singular	onemocníc	—
plural	onemocníce	—

Further reading

• “onemocněti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “onemocněti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “onemocnět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)