opora

See also: oporá, oporą, and опора

Czech

Etymology

Deverbal from opřít.

Inherited from Proto-Slavic *opora.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈopora]

• Audio:

  (file)

Noun

opora f

1. support

   poskytovat oporu ― to provide support

   nalézt oporu ― to find support

   získat oporu ― to get a foothold

Declension

Declension of opora (hard feminine)

	singular	plural
nominative	opora	opory
genitive	opory	opor
dative	opoře	oporám
accusative	oporu	opory
vocative	oporo	opory
locative	opoře	oporách
instrumental	oporou	oporami

Related terms

adjectives

• opěrný
• opřený

 

nouns

• opěra
• opěradlo
• opěrka
• opírání
• opření

 

verbs

• opírat
• opřít

 

Further reading

• opora in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• opora in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• opora in Internetová jazyková příručka

Serbo-Croatian

Adjective

opora

1. inflection of opor:
   1. feminine nominative/vocative singular
   2. indefinite masculine/neuter genitive singular
   3. indefinite animate masculine accusative singular
   4. neuter nominative/accusative/vocative plural